Uplynulý týden byl ve znamení koncertů. Po podzimní sérii vystoupení, které se Plzni obloukem vyhly, se na západ Čech dostal Pražský výběr v kompletních sestavách, ve kterých kdysi koncertoval. Za bicí soupravou se vystřídal Jiří Hrubeš, který opustil sestavu, když emigroval do Británie společně s Janou Kratochvílovou, s Klaudiem Kryšpínem. Oba dva předváděli úžasné bubenické umění a byla radost je poslouchat i sledovat. Celou sestavu doplňoval vynikající kytarista Michal Pavlíček.

Začátek koncertu byl poněkud rozpačitý, sem tam se vyskytla chyba například při záměně dvou refrénů použitých ve skladbě Hrabě X. Tento první refrén odzpíval Michal Kocáb zavřený v rakvi uprostřed jeviště. První část koncertu byla ve znamení alba Straka v hrsti a trochu pasivní publikum se postupně rozehřívalo. Rozehřívat se muselo, protože plocha zimního stadionu byla klimatizována na velmi nízkou teplotu a to dělalo problémy i na pódiu. Asi nejhlasitěji, kdy jsem slyšel za celý koncert zpívat publikum, byl začátek skladby Zubatá. Síla hlasů tisícihlavého publika musela být impozantní. Z plakátů jsme věděli, že dorazí i původní baskytarista Ondřej Soukup, po jehož odchodu napsala skupina skladbu S.O.S., ve které poukazovala na odchod pouze kvůli lepšímu výdělku. Soukup vkráčel na pódium jako přízrak a do ticha pronesl jedinou svojí větu: „Halo Soukup…..haló?“, publikum jásalo a Soukup skladbu dohrál jako baskytarista. Místo mu dočasně přenechal Vilém Čok.

Na pódiu se vystřídali i textaři kapely. František Ringo Čech přivedl ve skladbě Pražákům těm je tu hej kozu. Jít se jí nejdříve moc nechtělo, pak se ale rozkoukala a v klidu stála přímo před publikem i odešla. Další textař, který se objevil na pódiu, byl Jiří Tomek (?). Hladíc si napůl obnažené břicho došel až na výběžek pódia, kde tančil jak kdyby ho kousla tarantule.

Druhá část představení se skládala z alba Výběr. Na konci představení se na pódiu sešli všichni účinkující a společnými silami zvládli přídavky.

V pátek následoval koncert Gamma Ray a Helloween na holešovickém zimním stadionu. Po zkušenosti v Plzni jsme se dostatečně oblékli do zimy, ale zde bylo klima úplně opačné. Našlapaná hala byla vyhřátá na příjemnou teplotu, takže bundy musely dolů. Úvod večera patřil brazilské kapele Shadowside se zpěvačkou Dani Nalden. Místy, převážně při doprovodu baskytaristy, mi připomínala Tarju Turunen.

Po nástupu Gamma Ray se publikum rozproudilo a v srdečnější atmosféře než jsem zažil v úterý pělo metalové chorály ze všech sil. Kai Hansen i celkové pozitivní naladění skladeb posunulo diváky do úžasné atmosféry.

Helloween vstoupil monstrózním úvodem do svého představení. Hlasitost chorálů se snad ještě zvýšila. Andi Deris dirigoval publikum, nechal si zpívat a vyhlásil soutěž o nejhlasitější polovinu stadionu. Závěreční píseň, legendární I want out, nás vyprovodila na cestu k domovu.