Archiv pro měsíc: Květen 2013

Vstupní technický výcvik – 2. týden

Napsat komentář

Den první

Máme tu úvodní den nového týdne a první cestu na stanici do Opavy. Ráno začíná klasickou snídaní i když dnes tak trochu netradiční. Na talířcích na nás čeká kopeček na první pohled nerozeznatelný od zmrzliny. Malou nápovědou, že se  zmrzlinu skutečně nejedná je, že se neroztéká na teple, tak tušíme nějakou zradu s pomazánkou. Dofasujeme pečivo a jogurt a jde se ke stolům.

Odjezd se opožďuje protože během týdne co stál autobus venku mu prý někdo vysál naftu z nádrže. Když za 30 minut dorazí jeden ze zaměstnanců s kanystry a autobus je nastartovaný, aby měl dostatečný tlak ve vzduchových okruzích, zjišťujeme, že se jedna strana nenafoukla. Nedalo se nic dělat a museli jsme vyrazit s nahnutým autobusem. Cesta s jednou částí neodpruženou na úzkých rozbitých cestách byla „zajímavým“ zpestřením.

Na stanici jsme šli nejdřív na cvičnou věž, kde jsme slaňovali. Na učebně nás instruktor vyzkoušel z vázání základních uzlů, které jsme dělali v minulém týdnu, pak už jsme dostali sedáky a vyrazili. První krok většiny byl nejistý, za chvíli následovalo okno, které jsme museli přeskočit a rychleji se pustit. Spousta lidí končila s pravou rukou ještě nad oknem a lanem si jí přimáčkli. někteří se pustili málo a klepli si dokonce helmou. Naše družstvo se z mého pohledu popasovalo s věží dobře a úsměvných situací bylo málo.

Druhé stanoviště bylo chemické vozidlo vybavené na radioaktivní látky a úniky nebezpečných látek. Prošli jsme veškeré vybavení od detektorů radioaktivního záření přes sorbenty až po zařízení pro zachytávání a přečerpávání ropných a žíravých látek.

Posledním bodem byl speciální kontejner pro práci na vodě a ledu s dvěma čluny a dalším vybavením pro práce na vodě, jako suché obleky, záchranné vory a další. Mezi tím se podařilo řidiči opravit autobus, který konečně jel v rovině a vyrazili jsme na večeři.

Den druhý

Je úterý a jsme na učebně, dnes se naplno rozběhly prezentace studentů. Nejdřív ale proletíme jaké zákony se vztahují na práci HZS a zhruba jsme probrali základní části zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně. Pak byla hodina zasvěcená prezentacím z požární taktiky a vystoupily i další prezentace z technických prostředků a chemické služby.

Odpoledne byla větší část věnována bojovému rozvinutí a součinnosti družstva 1+5 a 1+3, kde jsme zjistili, že nemáme opět automatizované veškeré postupy a bude nutné skutečně cvičit. Kratší část byla věnována dalším prezentacím.

Na večeři opět čekáme o 15 minut déle stejně jako včera. Pak jdeme od 6 hodin hrát fotbal a končíme kolem půl osmé.

Den třetí

Kurz se dnešním dnem láme do své druhé poloviny. Bohužel se nic kloudného neděje, od rána prezentace za prezentací, ani ven odpoledne nejdeme. Některé jsou rozvláčné se zkopírovaným bojovým řádem pouze přečtené autorem bez vlastní iniciativy. Na konci dne jsem unavený víc, než kdybych celý den pracoval.

Tímto končím možná nejkratší shrnutí dne této série a vzhlížím v naději, že se obdobná hrůza již nebude opakovat.

Den čtvrtý

Dnes vstáváme velmi časně protože odjezd je naplánovaný už v 5:30. Odjíždíme totiž do  vzdělávacího zařízení ve Frýdku-Místku  na Chemickou službu. Její dvě části byly polygon s dýchací technikou a protichemické obleky.

Ráno jsem byl v první polovině studentů, která šla do polygonu. Nejdříve jsme si zopakovali uživatelskou kontrolu dýchacího přístroje. Bylo nutné zkontrolovat celistvost zádového nosiče, neporušenost manometru, zapojené rychlostpojky a šroubové spoje, dále pak dostatečný tlak v láhvi, ne nižší než o 10% plnícího tlaku. Lahev uzavřeme a čekáme jednu minutu, zda neklesne tlak pro zjištění těsnosti vedení. Pak si přiložíme spojovací část k obličejové masce na ruku a spustíme tlačítkem plicní automatiku. Pomalu upouštíme vzduch, abychom zjistili, zda správně funguje varování před nízkým tlakem, které se spíná přibližně při 55 bar. Pak vyzkoušíme i masku s ucpaným vstupem plicní automatiky zda těsní lícnice a polomaska.

Pak už následovala cesta polygonem tam a zpátky. Obsluha na nás byla hodná, tak jsme měli mírné osvětlení a bez zakouření. Bylo nás hodně, proto jsme chodili ve čtveřicích. Někteří měli nejspíše špatně utěsněné vzduchové vedení, protože po 15 minutách od začátku cvičení  se z prostoru polygonu ozývalo výstražné pískání upozorňující uživatele na docházející vzduch.

Naše čtveřice vyrazila celkem svižně, po čtvrtině cesty vpřed ještě byla vcelku. V polovině však poslední člen zůstal zaseklý a dlouho se vyprošťoval. Bohužel třetí člen si zaseknutí nevšiml a celou skupinu nezastavil. Chvíli jsme na něho čekali a když byl na dohled, třetí člen na něho počkal a první dvojice pokračovala vpřed a druhá skupina se po spojení vydala na cestu také. Ve dvou skupinách jsme došli na konec polygonu a obraceli se ve smyčce zpátky hned jak se za námi objevila druhá část naší skupiny. Průběžně jsem si kontroloval tlak v přístroji abych věděl, jestli vystačí na cestu zpět. Po průchodu zpátky, jsme ještě čekali ještě asi 3 minuty na druhou část skupiny, která měla velké manko oproti první dvojici. Následovalo nahlášení zbytkového tlaku v přístroji ke zjištění spotřeby vzduchu.

Druhou částí byly ochranné obleky pro zásah na nebezpečnou látku. Zkoušeli jsme si cvičné obleky používané u HZS v kompletní výbavě i s dýchacím přístrojem a ochrannou přilbou. Některé obleky se navlékali na zasahující snadno, některé byly složité a obléknout se s přilbou bylo vcelku nesnadné. Vyzkoušel jsem si spíše přetlakové obleky, protože u rovnotlakých bylo celkem plno.

Den pátý

Ráno jsme trávili na učebně s prezentacemi kolegů. Postupně už se srovnávají kvality prezentací a výtek od instruktorů je stále méně. Dnešní den byl poslední pro Ondru Lasáka, kterého příští týden vystřídá jeho kolega ze stanice.

Odpoledne jsme se sešli u garáží s cílem rozběhnout stroje, které zatím mlčely. Nejdříve jsme se snažili rozběhnout plovoucí čerpadla. Vzali jsme kanystr a doplnili palivo. Bohužel dolévač si nevšiml, že je to nafta a tak jsme museli po neúspěšném nastartování nádrže vypustit a prolít benzínem. Po půlhodinové snaze se obě čerpadla rozběhla. Zprovoznění PS12 nebylo nijak složité, pouze napumpovat benzín, nechat protočit trochu déle, a hned naskočila.

Pak jsme přesunuli jeden vozík s hadicemi na louku za budovou k náhonu. První družstvo připravilo vedení s PS12 na 3B, rozdělovač a útočný proud B. Jako člen družstva se zkušeností s ovládáním PS12 jsem se ujal funkce strojníka. S číslem 4 jsme připravili přívodní vedení a vrátili se do výchozího postavení. Velitel zavelel pokyn k přípravě a dopravní vedení se začalo postupně rozvíjet. Po žádosti čísla 3 jsem nasál vodu a poslal k rozdělovači. Velitel dal pak pokyn k útočnému postavení, později k vytvoření druhého C proudu, výměně a prodloužení  hadice na jednom proudu. Bohužel výměna se nepovedla, kdy jeden z členů družstva, který nepůsobí u SDH použil konopnou hadici, která po zvýšení tlaku praskla. Pak jsme náš útok ukončili a předali náčiní dalším.

Druhé družstvo provádělo útok s plovoucím čerpadlem. I když se plovoucí čerpadlo nesmí jako požární stříkačka používat, vyzkoušel si strojník alespoň práci s umístěním čerpadla na vodu a jeho regulaci.

Třetí družstvo opět využilo PS12ky k útoku a v součinnosti s družstvem o početním stavu 1+3 vytvořilo celkem 3 proudy.

Závěreční útok pod názvem: „Útočíme vším co máme“, jsme za plovoucí čerpadlo připojili po 2 B PS12 a na dalším nezvyklém rozdělovači se dvěma vstupy B se zapojil přívod z PS12 a z druhého plovoucího čerpadla.  Na tomto rozdělovači byla jedna plnoproudá proudnice a jedna pěnotvorná proudnice P3. Dále pokračovalo jedno B a rozdělovač na kterém byl proud B a další pěnotvorná proudnice SP20. Pak už bylo více mokrých hasičů protože po sobě jednotlivé proudy začaly stříkat než aby kropili okolí.

Den šestý

Dnes máme opět sobotu a zkrácený výukový den. V plán je zdravověda a opravdu se jedná o proškolení skoro za letu. Za pár hodin máme prošlé základní příčiny ztráty vědomí  úrazových stavů a měli bychom rozeznat příčiny a umět alespoň trochu nepříznivý stav zvrátit. Po obědě přivezl zástupce firmy Weber na ukázku vyprošťovací zařízení. Představoval klasické hydraulické nůžky, rozpínáky a rozpěrné válce a k tomu doplnil sadu malých zařízení s pohonem na elektřinu a akumulátory. Ti, kdo měli Gallety mohli stříhat, ostatní si mohli zkoušet tzv. na sucho.

Den sedmý

Zatím co v Čechách neustále prší a řeky stoupají na 3. povodňový stupeň, v Jánských Koupelích je celkem klid. Sem tam sprchne, sem tam přijde krátký prudší déšť ale jinak je klid. Ráno nás probudila písemka na probranou látku, protože byl večer v budově kravál.

Dnešní den máme v plánu psychologii a tak všichni čekáme, že dostaneme rady jak manipulovat s postiženými mimořádnou událostí tak, abychom je uklidnili a mohli dostat do bezpečí. Místo toho si děláme dva osobnostní testy. I když souvislost s prací hasiče to má, zejména z pohledu jak zvládáme stres, jak dokážeme hodnotit situaci a rozhodovat, ale přece jen to není to co jsem očekával. Odpoledne máme volné a tak naspávám ztrátu z uplynulého týdne a zbytek času trávím učením.

Vstupní technický výcvik – 1. týden

Napsat komentář

Den 0

Nehledejte původ označení tohoto dne v různých programovacích jazycích. Spíše bych tento den charakterizoval jako nultý ročník, kdy je potřeba si něco vyzkoušet a hlavně zjistit do čeho vůbec jdu.

První důležitý krok znamenal dopravit se na místo. Plánovač hlásil kolem 430 km a 5 hodin jízdy. Chtěl jsem dorazit na místo kurzu nejdéle v 19 hodin, to znamenalo vyjet nejpozději ve 14 hodin. Předpokládal jsem, že pojedu určitě pomaleji než předpovídá plánovač a ještě bych chtěl asi půlhodinovou pauzu. Vyrazil jsem tedy ve 13 hodin a cestu započal naplněním nádrže až po okraj.

Zvolil jsem cestu po I/19 a udělal jsem dobře. Ten, kdo navrhoval trasování, měl nejspíš všech 5 pohromadě, nebo veliké štěstí, že je oblast velice málo osídlená. Kromě Plzně-jihu vede silnice většinou mimo obce, nemusí se tak často měnit tempo a cestování je velice příjemné. Navíc se vyhnu velké části rozbité D1 a jejímu prověřování veškerých spojů na vozidle.

Už na mě začala trochu sedat únava, ale z plánu zbývalo dojet 100 km do Brna a zastávkou na svačinu. Najíždím u Humpolce na dálnici a rázem je únava pryč. Všechno drncá, auto poskakuje na nerovných spárách betonových desek. Sem tam se najde opravený, nebo dostatečně zfrézovaný povrch umožňující alespoň trochu odpočinku od cestovního diskomfortu na ostatních úsecích.

Konečně je tu Brno, ještě najít správný sjezd a už jdu nakupovat a odpočívat. Při pohledu na hodiny vidím již mírné zpoždění a přestávku tedy zkracuji na nejmenší možnou dobu. Bohužel o to, co jsem zkrátil pauzu, a ještě něco navíc, jsem bloudil v uličkách hledajíc nájezd na opačnou stranu cesty na Vídeň. Další zdržení následuje za Brnem, kde se opravuje dálniční sjezd. Pomalu na jedničku popojíždíme asi 3 km, ale jede se víceméně plynule bez poskoků. Ke zpoždění se připisuje dalších 15 minut.

Dneska to byl den doufání..hlavně v to, jestli je cesta průjezdná, jestli si pamatuji všechna důležité sjezdy, křižovatky a směry, kterými se mohu vydat. Sjezd Odry na sebe nechal dloho čekat a o to větší bylo překvapení bylo, že ústí na silnici II třídy kdesi v polích.

Cestičky v tomto kraji jsou až poeticky krásné. S relativně dobrým povrchem se vlní krajinou, prolínají s železnicí za doplnění všudypřítomné zeleně,  Škoda, že jsem si ten pohled nemohl déle užívat, neboť zpoždění už bylo příliš velké, Nakonec jsem nemusel mít obavu, že správce odmítne přijít k ubytování, bydlí totiž v hlavní budově.

Den prvý

Konečně začíná první skutečný výcvikový den. Ráno je vyhrazeno dojezdu účastníků kurzu, kteří mají cestu kratší než já. Mohu se tak do sytosti vyspat a nahradit si tak ztrátu z posledních hektických dní.

Ráno se všichni scházíme v učebně k představení vedoucích a instruktorů a plánu následujícíh 3 týdnů. dopoledne budou vyhrazená k teoretické přípravě a odpoledne k praktickým ukázkám. Ranní část proběhla rychle a po obědě jsme se pustili do řazení v útvaru, pohybu  útvaru, pochodový krok a velení družstvu. Některým velitelům dělal problém udržet tempo pochodu a tak se krok útvaru rozpadal. Postupně se pohyb zlepšoval a reakce na příkazy byla rychlá a plynulá.

Abychom získali čas pro případné zdržení na některých úkolech je další část odpoledního výcviku pokračujeme v opakování výzbroje v přívěsných vozících. Pak si bereme Cčkové hadice a učíme se je podle metodiky uchopit do podnosu, přenášet, rozhazovat a balit. Toto zaměstnání jsme plnili až do 17 hodin, kdy výcvik končil a mohli jsme pokračovat na večeři.

Den druhý

Ráno začíná opět teoretickou výukou, ale už se začíná přitvrzovat co se týče objemu látky. Dnes máme za úkol probrat činnosti družstva 1+5 a bojová rozvinutí. Už z teorie vypadá všechno zamotané a když slyšíme jednu věc již po třetí, začínají se nám pojmy míchat.

Pravý zmatek nastává až po obědě, kdy jdeme předvádět své „umění“ ven. Během přestávky se rozpršelo, tak jsme první hodinu trávili v garážích, aby nebyly hadice mokré a těžké. Když okolí trochu oschlo, mohli jsme jít chodit ven. Dlouho jsme hledali jaké postavení máme vlastně tvořit, jestli základní nebo výchozí. Nakonec jsme se k závěru nějakým způsobem dostali. Na úkolech se protáčela dvě družstva složená z naší desetičlenné skupiny, z toho jeden se musel stále střídat, aby byla obě družstva s dostatečným počtem. Zkoušeli jsme zdroje vody vlastní, z volného vodního zdroje i z hydrantu. Dopravní vedení bylo většinou krátké do 3 hadic B, ale jedno rozvinutí bylo jednoduché na 7B se zkrácením proudu. Vyzkoušeli jsme si i rozvinutí na dva proudy do kopce. Sudá čísla se ale při rozvinutí, prodlužování a zkracování hodně naběhala.

Den třetí

Opouštíme zaběhlý plán výuky zejména z obavy o stabilitu počasí. Ráno v rychlosti probíráme útočná postavení s tvorbou pěny pro družstvo 5+1 a za hodinku už táhneme z garáže přívěsné vozíky a cvičíme se zdrojem pěnotvorného roztoku na imaginární CAS nebo z Přiměšovače. Improvizované podmínky nás dohnaly k použití ejektoru jako zátěže místo přiměšovače, který je pouze na jednom ze tří vozíků a kanystru s benzínem pro PS12 jako nádoby s pěnidlem. Hadičku k přiměšovači jsme však na vozíku měli, takže alespoň jedna část vybavení patřila tam kam měla.

Ráno jsme ještě stihli probrat práci s žebříky a to bylo i téma cvičení po obědě. Nejprve jsme zkoušeli spojit čtyři díly za sebou a cvičně postavit. Dál jsme zkoušeli techniku vztyčování žebříku v úzkých prostorách na styl koucourkovské střechy. Díly se postupně spojují a spojená část se vždy posune nahoru a nový díl se pod ní podsune a zajistí. Další krok bylo vytvoření proudu ze žebříku, kdy číslo 1 si prohodí hadici za krkem a stoupá po žebříku do útočného postavení.

Jako odměnou pro dnešní den byl útok do druhého poschodí budovy s předcházející instruktáží o prohledávání zakouřených prostor a vnikání do zavřených dveří. Po útoku se sbalily vozíky, zavezly do garáží a vraceli jsme se na učebnu na téma spojené s prací a záchranou na vodě.

Den čtvrtý

Dnes se mění instruktor naší skupiny, protože má pracovní povinnosti a střídá se s kolegou z jeho stanice. Začínáme zpožděním při čekání na příjezd instruktorů a kdybychom nečekali, psali bychom první písemku. Takto se písemka o 30 minut opozdí, ale stejně nás nemine. Obsahem jsou otázky na povely vydávané pokyny, značky požární techniky a jaká čísla mají co na práci. Testy byly víceméně bez chyb i proto, že se všichni večer před tím hodně učili.

Dnešní teoretická příprava byla zaměřena na bojová rozvinutí družstva 1+3. V přiměřené míře jsme mohli aplikovat znalosti z rozvinutí družstva 1+5, které jsme cvičili ve dnech minutých. Desetičlenná skupina nám umožnila vytvořit dokonce vedení se třemi proudy, kdy prostřední proud je tvořen družstvem 1+3 a velitelé se musí dohodnout na podřízenosti a postupu. Jako vrchol dne, byl společný útok všech skupin, kdy naše družstvo 1+5 tvořilo bojové rozvinutí do kopce mezi chatky na 3B a dva proudu C po jedné hadici. Dále jsme dostali za úkol zkrátit o jednu hadici B a pak dorazil velitel družstva 1+3 s úkolem vytvořit třetí proud z našeho rozdělovače. Po jeho rozvinutí virtuálně praskla hadice B a strojník prováděl výměnu. Po výměně dostal druhý proud povel zpět a vedení jsme zkracovali ještě o jedno B. Když už byli všichni dostatečně zmatení, měli přesouvat spoustu hadic byla všechna družstva povolána k odjezdu.

Do večeře zbývala ještě hodina, tak jsme si byli rozdělit  otázky z požární taktiky a řádu služeb které budeme prezentovat kolegům.

Po večeři jsem se byl proběhnout ke Kružberku, po návratu zpátky jsem si dal ještě výběhy schodů zaměřené především na lýtka kvůli následujícím postupovým soutěžím.

Den pátý

Dnes bylo ráno vyhrazené zásahům u dopravních nehod. Probrali jsme příjezd k dopravní nehodě, ustavení techniky tak, aby ochránila zasahující hasiče před ostatními vozidly, kdyby některý z řidičů nestihl zastavit, označení místa nehody kužely. Dále jsme shlédli instruktážní vide HZS MSK pro vyprošťování z vozidel, kde byly představeny základní postupy při stříhání vozidla a vyproštění raněného z místa řidiče pomocí pevných nosítek.

Odpoledne jsme se po družstvech střídali na stanovištích. První byla práce se žebříkem v družstvu 1+3 a teď už i s vazáky, které dovezl jeden z instruktorů ze stanice. Druhé stanoviště bylo opakování pořadového výcviku, kde jsme se řadili a hlavně v tempu pochodovali. Poslední stanoviště již byly obligátní rozvinutí 1+3 a 1+5 včetně součinnosti mezi těmito družstvy.

Den šestý

Je tu první sobota našeho kurzu a to znamená víkendový režim vzdělávání zkrácený do 14 hodiny odpoledne. Tahle sobota tedy moc zkrácená není, protože všichni připravují prezentace na kapitoly z Bojového řádu, ale o tom až později.

Ráno se sházíme na učebně. První čtveřice, jelikož má pouze jednu prezentaci, dostává za úkol připravit pro ostatní dvoumetrové kusy plochého popruhu. Ostatní po čtveřicích dostávají řešení vyprošťování osob ze scénářů soutěže ve vyprošťování. Každá čtveřice má chvíli na to rozhodnout o postupu zajištění vozidla, vstupu zdravotníka ke zraněnému a finální vyproštění uvězněných osob.

Pak už jsou provázky pro všechny připraveny a můžeme jít uzlovat. Včerejší večerní trénink uzlů se vyplatil a všechny uzly zvládáme ve svižném tempu. Po základním zaučení odcházíme po čtveřicích ven, kde na nás čeká lano, sedací úvazek a pracovní polohovací pás. Máme za úkol vytvořit bezpečný kotevní bod, vytvořit půllodní uzel pro slaňování, zkusit si pohyb na uzlu, a ve druhém nácviku slanění jsme zkoušeli fixační smyčku, abychom nemuseli držet lano při zastavení na místě a mohli mít obě ruce volné. Bohužel naše skupina již pracovala za intenzivního deště a tréninky ostatních skupin byly odloženy až na odpoledne. Tento výcvik nám umožní urychlit lezeckou přípravu na stanici v Opavě, kam pojedeme v následujícím týdnu.

Po obědě všichni horečně připravují prezentace témat z Bojového řádu na následující dny. Nesmíme používat prezentace z minulých kurzů, ale moc se nedaří vlastní prezentace odlišit, když mají stejný zdroj a poselství osazenstvu. Většina má hotovo před večeří a pak už máme volný čas na své záliby.

Den sedmý

Dnešní den byl opět zkrácený, ale míst praxe jsme měli pouze teoretickou část. Dopoledne bylo věnované spojové službě, využívání radiostanic, role, které může radiostanice zaujímat v síti, a používání radiostanic na místě zásahu. První kolegové už prezentovali témata z otázek z požární taktiky. Některé prezentace byly obsáhlé, ale nedalo se s tím nic dělat, protože autor chtěl obsáhnout značnou část bojového řádu. Odpoledne bylo stejně jako včera volné. Část šla hrát fotbal a část ještě dodělávala prezentace, aby nebyl týden náročný a mohli jsme se věnovat přípravě na zkoušky.

Převod LaTeXu pro kancelářské balíky

Napsat komentář

Psaní závěrečné vysokoškolské práce není většinou žádná legrace, pokud vám před dokončením prací začne textový editor rozsypávat čísla obrázků, pak se k tomu přidají i tabulky, nadpisy a křížové odkazy a už se objevuje představa o polstrované místnosti v léčebně. Nabízí se léty ověřený, více méně blbuvzdorný LaTeX, jako velice silný nástroj pro sázecí práce.

Pro někoho bude ze začátku přechod nejspíš složitý, protože výsledek toho co píšete uvidíte až po exportu. Nicméně systém dovoluje se oprostit o zbytečného přemýšlení, co kam kde posunout a stará se o všechno sám. Pokud Vám ještě některý z vyučujících připraví šablonu, máte práci hodně usnadněnu. Nesmí to být však šablona, ve které musíte vyměnit půl balíků, protože se již dlouhá léta nepoužívají, byť šablona je z loňského roku, spousta věcí nefunguje. To bych pak autora rád potkal osobně v temném koutě univerzity a poděkoval za jeho skvělou práci.

Při tvorbě jsem měl tu výhodu, že jsem již jednu takovou práci zpracovával a mohl čerpat příkazy, balíky a další vymoženosti z minulosti. Nicméně předchozí práce byla jako jeden soubor a nová šablona je rozdělená do několika souborů podle kapitol. Přehlednost je výborná, ale pokud chcete poslat vedoucímu práce výstup ve formátu, kde Vám může označit úseky které se mu nelíbí máte smůlu. Převodníky totiž dokáží zpracovat pouze jeden soubor a nedokáží jít po \include do dalších souborů.

V tomto momentu nastupuje všemocný skript v Bashi, který příkazem awk vyhledává v hlavním souboru příkazy \include a podle odkazu načte a vloží do výstupu soubor. Inspiroval jsem se na tomto odkazu, avšak tahle verze nezpracovala soubory ve stejné složce jako je hlavní zdrojový soubor, ale soubory uložené ve složkách zpracoval. V základní verzi uměl jít pouze v první úrovni odkazů. Skript jsem ale upravil tak, že projde první úrovní, zjistí, kolik má ještě příkazů \include a kolik z nich je zakomentovaných, rozdíl uloží do proměnné a pokud je rozdílná od nuly, tak projde tento soubor znovu, dokud se objeví další vložené soubory. Celý skript vypadá takhle:

#! /bin/bash

i=1
pocet=1

while [ „$pocet“ -gt „0“ ];do

if [ „$i“ -eq „1“ ];
then
echo „a“
awk ‚!/\input\{/ {print}
/\input{/ {
sub (/input\{/,““)
sub (/\}.*/,““)
sub (/}/,““)
sub (/\\/,““)
cmd= „cat ./“$1″“
system(cmd)
}‘ zaverecna-prace.tex > mergedfile.tex
i=0;
else
echo „b“
awk ‚!/\input\{/ {print}
/\input{/ {
sub (/input\{/,““)
sub (/\}.*/,““)
sub (/}/,““)
sub (/\\/,““)
cmd= „cat ./“$1″“
system(cmd)
}‘ mergedfile.tex > mergedfile2.tex

mv mergedfile2.tex mergedfile.tex
fi

echo „předgrep“
prave=$(grep -c -i „\input{“ mergedfile.tex)
komentovane=$(grep -c -i „%\input{“ mergedfile.tex)
echo „počet $prave $komentovane“
pocet=$(($prave-$komentovane))

echo „zbývajících $pocet“
done

Pro převod z LaTeXu do souborů dostupných kancelářským balíkům se mi osvědčil Pandoc. Převod je jednoduchý, v příkazové řádce zvolíte jaký soubor, nebo soubory podle typu chcete překládat a zvolíte název výstupního formátu včetně koncovky. Necháte chvíli přechroupat a je hotovo. Převod ale naní 100% čistý, například obsah tagu \label se zobrazuje v převedeném textu, ale pro účely kontroly dosavadního výtvoru vedoucím práce je převod naprosto dostačující.