Archiv pro měsíc: Březen 2013

Kulturní týden(ík)

Uplynulý týden byl ve znamení koncertů. Po podzimní sérii vystoupení, které se Plzni obloukem vyhly, se na západ Čech dostal Pražský výběr v kompletních sestavách, ve kterých kdysi koncertoval. Za bicí soupravou se vystřídal Jiří Hrubeš, který opustil sestavu, když emigroval do Británie společně s Janou Kratochvílovou, s Klaudiem Kryšpínem. Oba dva předváděli úžasné bubenické umění a byla radost je poslouchat i sledovat. Celou sestavu doplňoval vynikající kytarista Michal Pavlíček.

Začátek koncertu byl poněkud rozpačitý, sem tam se vyskytla chyba například při záměně dvou refrénů použitých ve skladbě Hrabě X. Tento první refrén odzpíval Michal Kocáb zavřený v rakvi uprostřed jeviště. První část koncertu byla ve znamení alba Straka v hrsti a trochu pasivní publikum se postupně rozehřívalo. Rozehřívat se muselo, protože plocha zimního stadionu byla klimatizována na velmi nízkou teplotu a to dělalo problémy i na pódiu. Asi nejhlasitěji, kdy jsem slyšel za celý koncert zpívat publikum, byl začátek skladby Zubatá. Síla hlasů tisícihlavého publika musela být impozantní. Z plakátů jsme věděli, že dorazí i původní baskytarista Ondřej Soukup, po jehož odchodu napsala skupina skladbu S.O.S., ve které poukazovala na odchod pouze kvůli lepšímu výdělku. Soukup vkráčel na pódium jako přízrak a do ticha pronesl jedinou svojí větu: „Halo Soukup…..haló?“, publikum jásalo a Soukup skladbu dohrál jako baskytarista. Místo mu dočasně přenechal Vilém Čok.

Na pódiu se vystřídali i textaři kapely. František Ringo Čech přivedl ve skladbě Pražákům těm je tu hej kozu. Jít se jí nejdříve moc nechtělo, pak se ale rozkoukala a v klidu stála přímo před publikem i odešla. Další textař, který se objevil na pódiu, byl Jiří Tomek (?). Hladíc si napůl obnažené břicho došel až na výběžek pódia, kde tančil jak kdyby ho kousla tarantule.

Druhá část představení se skládala z alba Výběr. Na konci představení se na pódiu sešli všichni účinkující a společnými silami zvládli přídavky.

V pátek následoval koncert Gamma Ray a Helloween na holešovickém zimním stadionu. Po zkušenosti v Plzni jsme se dostatečně oblékli do zimy, ale zde bylo klima úplně opačné. Našlapaná hala byla vyhřátá na příjemnou teplotu, takže bundy musely dolů. Úvod večera patřil brazilské kapele Shadowside se zpěvačkou Dani Nalden. Místy, převážně při doprovodu baskytaristy, mi připomínala Tarju Turunen.

Po nástupu Gamma Ray se publikum rozproudilo a v srdečnější atmosféře než jsem zažil v úterý pělo metalové chorály ze všech sil. Kai Hansen i celkové pozitivní naladění skladeb posunulo diváky do úžasné atmosféry.

Helloween vstoupil monstrózním úvodem do svého představení. Hlasitost chorálů se snad ještě zvýšila. Andi Deris dirigoval publikum, nechal si zpívat a vyhlásil soutěž o nejhlasitější polovinu stadionu. Závěreční píseň, legendární I want out, nás vyprovodila na cestu k domovu.

Horko, moc horko!

Poslední dobou se stále častěji začal sám od sebe vypínat notebook pod zátěží. Po nainstalování několika programů pro ověření místa vzniku vysoké teploty ze systémových teploměrů bylo potvrzené přehřívání procesoru.

Po pár přečtených diskusí na fórech byl problém diagnostikován jako degradace teplovodné pasty na procesoru. Našel jsem si recenze a volba padla na ArcticCooling MX2.

Pak jsem našel vhodný termín pro rozebrání celého počítače. Bylo nutné odmontovat horní kryty abychom mohli vymontovat sestavu chladiče a heat-pipes. Odpojil jsem touchpad, klávesnici, kryt s reproduktory jsem pouze posunul a odlepil na jedné straně kabely k reproduktorům. Odšrouboval jsem několik šroubů z chladiče a zjistil, že celý problém vznikl povolením dvou šroubů. Chladič tak nedoléhal těsně k procesoru a nepředával teplo tam, kam měl. Nicméně už bylo rozebráno, a nebylo cesty zpět.

Velké kusy staré pasty jsem odstranil hned. Na malé kousky jsem si natočil vatu na špejli a lihem setřel do čista veškeré části pasty. Po vyčištění jsem procesor osušil vatou a odstranil všechna vlákna, která by mohla na styčných plochách zůstat.

Nanášení pasty nebyl žádný problém, stačilo jemně tlačit na injekční stříkačku a pasta se pěkně roztahovala po povrchu i bez dalších nástrojů. Před sešroubováním všech součástí jsem vyzkoušel běh počítače a mohl konstatovat, že se operace podařila. Počítač se už nevypíná v maximálním zatížení, teplota se bez zátěže drží kolem 58°C bez zapnutého ventilátoru. Při aktivním chlazení teplota spadne až na 45°C.  Po zahoření pasty se teploty ještě sníží.

EDIT: Po týdnu denního používání počítače spadla teplota procesoru na necelých 50°C dle programu TPFanControl a průměrných 40°C podle programu SpeedFan. Zatížení procesoru bylo přibližně 10% bez aktivního režimu chlazení. Aktivní chlazení sníží teplotu na 43 respektive 33°C.

První handling

Jelikož na první výstavě se „hledá“ jak handler, tak pes, nečekal jsem žádné zázraky, ale výrazný neúspěch by byl zklamáním. Předsevzetí, že budu Armina připravovat soustavně každý den minimálně měsíc na výstavu získávalo místy povážlivé trhliny. Některé termíny prostě musely být splněny a zabíraly dost času, který by bylo zapotřebí pro pořádné natrénování výstavních disciplín.

Ráno před první výstavou v Českých Budějovicích, jsme oba vstoupili prvně do kruhu, zatím pouze na zkoušku. Armin chodil pěkně, takže ostuda by hrozit neměla. Va výstavním katalogu jsme zjistili, že jsme ve třídě sami, a druhý přihlášený Parson Russell teriér je v jiné třídě.

Nástup do kruhu byl celkem zvládnutý, vyčkal jsem na povel paní rozhodčí, oběhli jsme dvakrát kruh. Tentokrát bylo ale na koberci spoustu vůní od předchozích psů a Armin se zabořil nosem k zemi a nechtěl zvednout hlavu. Štěstí bylo, že se alespoň nechal ovládat a stále šel. Nereagoval ani na pamlsek. Sen o dobrém hodnocení se rozpadává.

Na stole Armin sice stál, posedávání se díky bohu nekonalo. Potřeboval cítit oporu a tak se ke mně tisknul až málem ze stolu upadl. Měření proběhlo v pořádku, zuby jsou všechny a tak jediný problém bylo překážení mých rukou u kontroly. Natrénovat samostatný jistý postoj bude stát ještě trochu práce. Ještě jsme chvíli postáli na zemi, vyslechli si hodnocení a mohli uvolnit kruh následujícím soutěžícím.

Výsledek hodnocení byl však velmi milým překvapením. Hodnocení bylo skvělé, stavba těla výborná, správně nesený prut, výborné tvarování hlavy, uší a úhlení nohou. Takový výsledek vyloženě potěší.

V závěrečné soutěži jsme nastupovali do kruhu ve velkém počtu. na výstavě totiž probíhala i klubová výstava některých plemen teriérů. Před námi byla Parsonka a za námi Staford. S Parsonkou jsme se seznámili venku ale Staford byl velká neznámá. Při chůzi šel Armin hodně pěkně s hlavou vzhůru, nečenichal po zemi a to bylo v prostoru kde v základním kole procházela spousta psů a probíhali v něm i závěrečné soutěže. Pouze po zastavení, se za Stafordem otáčel a nestál tak pěkně, ale i tak byl velký pokrok od rána.