Den první

Ráno doděláváme poslední prezentace ke zkouškovým otázkám, venku se rozprší a celé dopoledne nepřestává. Další část byla zaměřena na Řád strojní služby, zjištěny podmínky práce strojníků a strojní služby na stanicích. Poslední bod před obědem bylo představení postupu při dálkové dopravě vody pomocí motorových stříkaček s nádržemi na vodu nebo přímo zapojených ve vedení.  Toto téma jsme měli nacvičit i s vybavením venku, ale neutuchající déšť nás k tomu nepustil. Ještě že jsme naznačenou dálkovou dopravu neoficiálně vyzkoušeli minulý pátek v exhibičním rozvinutí na závěr dne.

Odpoledne jsme prošli další krátké prezentace a zbytek času byl věnován samostudiu a přípravě na zkušební termín.

Den druhý

Dnes jsme měli poslední „výlet“. Na stanici v Opavě jsme měli v plánu výcvik s automobilovou plošinou, vyprošťování a lezeckou techniku. Plány se ale změnily s přispěnám vytrvalého deště. Dopoledne naše skupina absolvovala opakování ze zdravovědy a vyzkoušeli jsme si figurínu pro zkoušení KPR a dýchání s ručním křísícím přístrojem tzv. ambuvakem. Tato figurína již byla vybavena elektronickým systémem kontroly masáže a dýchání, tak jsme měli informace o správnosti postupu. Některým kolegům se ze začátku nedařilo trefit přesnou polohu umístění rukou, ale po několika opakováních již svítila na panelu zelená.

Další stanoviště byl kryt CO umístěný ve sklepě stanice, který složil k vyhledání osoby. Místnosti byly skutečně členité, sem tam s vybavením různě poházeným po podlaze nastraženým tak, aby se při neopatrném pohybu všichni pokopali. Než si oči zvykly na tmavé prostředí nebylo vůbec nic vidět, po polovině cesty už byl výhled lepší.

Po přestávce na oběd jsme šli všichni na vyprošťování. Byly pro nás připraveny dva už částečně načaté vraky. Metodicky jsme procházeli jednotlivé kroky předcházející záchranným pracem, pak jsme připravili hydraulický rozpínák a nůžky a mohlo se stříhat. Z vozu postupně mizely dveře řidiče, zadní dveře, B sloupek, a nakonec jsme odklopili i střechu. Totéž se provedlo i s druhým vozem. Na rovných částech karoserie jsme vyzkoušeli sílu VRVN při otevírání plechů jako na konzervě.

Den třetí

Poslední den před zkouškou je určen k opakování všech probraných témat. Sedíme od rána na učebně, ke každé otázce si heslovitě popisujeme nejdůležitější body, doplňujeme nabyté informace z minulých. Celý den se nehorázně vleče, v místnosti je horko, ale větrat moc nejde, protože hučící přepad mlýnského náhonu pod okny a nedaleký jez ve spojení se vzedmutou hladinou po předchozích dlouhých deštích tvoří nepříjemnou hlukovou stěnu. Už k obědu jdeme unavení a vidina odpoledního opakování nás moc netěší.

Odpoledne doděláváme zbytek otázek s opakující se saunou a bezkyslíkatým prostředím v učebně. Všichni, včetně instruktorů, jsou vyčerpaní a sem tam už ani jazyk neposlouchá.

V rámci oficiálního programu dne ještě provedeme útok s těžkou a lehkou pěnou, protože instruktoři nám sehnali kanystr pěnidla. Druhý „útok“ je veden na nádvoří Ústřední hasičské školy, kde na žádost údržbáře čistíme asfaltovou plochu od vrstvičky písku a větviček. Nakonec připravíme jeden vozík s vybavením na zítřejší zkoušku a sneseme potřebné vybavení, aby bylo v dostatečných počtech.

Večer je věnován intenzivní přípravě na zkoušku, čtení prezentací a vyptávání se na nejednoznačné věci. Všichni jdou spát později než obvykle a nervozita ze zkoušek stoupá.

Den čtvrtý…a taky poslední

Jsou tu zkoušky, nervozita by se dala krájet, ještě naposledy máme šanci si něco zopakovat. Komise přijíždí kolem 8 hodiny ráno a s ní doráží i televizní štáb centra vizualizace studia VŠB.

První krok zkoušky bylo bojové rozvinutí. Byli jsme rozděleni po pěticích podle abecedy a poslední dvě skupiny byly po třech. Asi se projevila nervozita z domovenek „Generální ředitelství“ a v každém rozvinutí nebo nástupu byla alespoň jedna chyba. Ani naší skupině se malá chyba nevyhla, ale v porovnání s ostatními se jednalo o banalitu.

Pro další dění jsme byli rozděleni do dvou polovin. První polovina šla nejdříve na zkoušku z požární taktiky a druhá polovina na zkoušku z technických prostředků a chemické služby. Technické prostředky připadali všem jednoduché a také zkoušky z těchto témat probíhaly vcelku rychle a pokud zkoušený vše věděl, mohl být za 10 minut před komisí řádně přezkoušený.  Zkouška byla doplněna ještě o nákres bojového rozvinutí z baterie zadání.

Můj tah byl vcelku dobrý, protože výzbroj hasiče a čerpadla používaná v PO jsem vysypal z rukávu, ani nevěda jak snadno. Nakreslení bojového rozvinutí bylo ale časově náročnější, protože v zadání bylo přívodní vedení savicemi z potoku, dopravní vedení B a dva proudy C. Byl jsem poslední, koho komise přezkoušela před obědem tak museli ostatní kolegové nervózně přešlapující před dveřmi ještě chvíli sečkat.

Po obědě jsem měl snahu ještě zopakovat některá  témata z taktiky, protože zprávy od zkoušených nebyly naplněny pohodou, ale vzdal jsem snahu a raději jsem doplnil hlouček venku stojících.

Asi v půl čtvrté se konečně dostávám na řadu. K tématu „Povinnosti hasiče vyplývající z legislativních nařízení“ jsem napsal vše co jsem věděl a s obavou, zda bude objem dostačující. Druhá otázka byla „Hašení požáru v silném zakouření“ a platí o ní obdobné tvrzení jako o první otázce. Nakráčel jsem tedy před komisi, rozvinul heslovité poznámky z přípravného papíru. Byl jsem zaskočen otázkou kde hasič s sebou potřebuje občanský průkaz, na kterou jsem ani po dlouhém usilovném přemýšlení nepřišel. Odpověď mě velice překvapila, protože zněla věznice a logickou dedukcí z vlastních zkušeností jsem se k tomuto nemohl dopracovat. Ostatní kolegy zkušební komise taktéž zkoušela podobnými různými specialitkami a nebyl jsem tím nijak vyjímečný.

Další otázka zavedla náš rozhovor na postup hašení při silném zakouření. Prošel jsem tedy nebezpečí, které znamená toxický, horký a hustý kouř a jak postupovat a chránit se. Poslední krok ke splnění zkoušky byl základ uzlové techniky, kde jsem měl uvázat půllodní uzel a lodní uzel. Následovaly otázky, kdy bych dané uzly použil a tím pro mě zkouška končila. Teď už jen čekat, na výsledek zkoušky.

Den první

Máme tu úvodní den nového týdne a první cestu na stanici do Opavy. Ráno začíná klasickou snídaní i když dnes tak trochu netradiční. Na talířcích na nás čeká kopeček na první pohled nerozeznatelný od zmrzliny. Malou nápovědou, že se  zmrzlinu skutečně nejedná je, že se neroztéká na teple, tak tušíme nějakou zradu s pomazánkou. Dofasujeme pečivo a jogurt a jde se ke stolům.

Odjezd se opožďuje protože během týdne co stál autobus venku mu prý někdo vysál naftu z nádrže. Když za 30 minut dorazí jeden ze zaměstnanců s kanystry a autobus je nastartovaný, aby měl dostatečný tlak ve vzduchových okruzích, zjišťujeme, že se jedna strana nenafoukla. Nedalo se nic dělat a museli jsme vyrazit s nahnutým autobusem. Cesta s jednou částí neodpruženou na úzkých rozbitých cestách byla „zajímavým“ zpestřením.

Na stanici jsme šli nejdřív na cvičnou věž, kde jsme slaňovali. Na učebně nás instruktor vyzkoušel z vázání základních uzlů, které jsme dělali v minulém týdnu, pak už jsme dostali sedáky a vyrazili. První krok většiny byl nejistý, za chvíli následovalo okno, které jsme museli přeskočit a rychleji se pustit. Spousta lidí končila s pravou rukou ještě nad oknem a lanem si jí přimáčkli. někteří se pustili málo a klepli si dokonce helmou. Naše družstvo se z mého pohledu popasovalo s věží dobře a úsměvných situací bylo málo.

Druhé stanoviště bylo chemické vozidlo vybavené na radioaktivní látky a úniky nebezpečných látek. Prošli jsme veškeré vybavení od detektorů radioaktivního záření přes sorbenty až po zařízení pro zachytávání a přečerpávání ropných a žíravých látek.

Posledním bodem byl speciální kontejner pro práci na vodě a ledu s dvěma čluny a dalším vybavením pro práce na vodě, jako suché obleky, záchranné vory a další. Mezi tím se podařilo řidiči opravit autobus, který konečně jel v rovině a vyrazili jsme na večeři.

Den druhý

Je úterý a jsme na učebně, dnes se naplno rozběhly prezentace studentů. Nejdřív ale proletíme jaké zákony se vztahují na práci HZS a zhruba jsme probrali základní části zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně. Pak byla hodina zasvěcená prezentacím z požární taktiky a vystoupily i další prezentace z technických prostředků a chemické služby.

Odpoledne byla větší část věnována bojovému rozvinutí a součinnosti družstva 1+5 a 1+3, kde jsme zjistili, že nemáme opět automatizované veškeré postupy a bude nutné skutečně cvičit. Kratší část byla věnována dalším prezentacím.

Na večeři opět čekáme o 15 minut déle stejně jako včera. Pak jdeme od 6 hodin hrát fotbal a končíme kolem půl osmé.

Den třetí

Kurz se dnešním dnem láme do své druhé poloviny. Bohužel se nic kloudného neděje, od rána prezentace za prezentací, ani ven odpoledne nejdeme. Některé jsou rozvláčné se zkopírovaným bojovým řádem pouze přečtené autorem bez vlastní iniciativy. Na konci dne jsem unavený víc, než kdybych celý den pracoval.

Tímto končím možná nejkratší shrnutí dne této série a vzhlížím v naději, že se obdobná hrůza již nebude opakovat.

Den čtvrtý

Dnes vstáváme velmi časně protože odjezd je naplánovaný už v 5:30. Odjíždíme totiž do  vzdělávacího zařízení ve Frýdku-Místku  na Chemickou službu. Její dvě části byly polygon s dýchací technikou a protichemické obleky.

Ráno jsem byl v první polovině studentů, která šla do polygonu. Nejdříve jsme si zopakovali uživatelskou kontrolu dýchacího přístroje. Bylo nutné zkontrolovat celistvost zádového nosiče, neporušenost manometru, zapojené rychlostpojky a šroubové spoje, dále pak dostatečný tlak v láhvi, ne nižší než o 10% plnícího tlaku. Lahev uzavřeme a čekáme jednu minutu, zda neklesne tlak pro zjištění těsnosti vedení. Pak si přiložíme spojovací část k obličejové masce na ruku a spustíme tlačítkem plicní automatiku. Pomalu upouštíme vzduch, abychom zjistili, zda správně funguje varování před nízkým tlakem, které se spíná přibližně při 55 bar. Pak vyzkoušíme i masku s ucpaným vstupem plicní automatiky zda těsní lícnice a polomaska.

Pak už následovala cesta polygonem tam a zpátky. Obsluha na nás byla hodná, tak jsme měli mírné osvětlení a bez zakouření. Bylo nás hodně, proto jsme chodili ve čtveřicích. Někteří měli nejspíše špatně utěsněné vzduchové vedení, protože po 15 minutách od začátku cvičení  se z prostoru polygonu ozývalo výstražné pískání upozorňující uživatele na docházející vzduch.

Naše čtveřice vyrazila celkem svižně, po čtvrtině cesty vpřed ještě byla vcelku. V polovině však poslední člen zůstal zaseklý a dlouho se vyprošťoval. Bohužel třetí člen si zaseknutí nevšiml a celou skupinu nezastavil. Chvíli jsme na něho čekali a když byl na dohled, třetí člen na něho počkal a první dvojice pokračovala vpřed a druhá skupina se po spojení vydala na cestu také. Ve dvou skupinách jsme došli na konec polygonu a obraceli se ve smyčce zpátky hned jak se za námi objevila druhá část naší skupiny. Průběžně jsem si kontroloval tlak v přístroji abych věděl, jestli vystačí na cestu zpět. Po průchodu zpátky, jsme ještě čekali ještě asi 3 minuty na druhou část skupiny, která měla velké manko oproti první dvojici. Následovalo nahlášení zbytkového tlaku v přístroji ke zjištění spotřeby vzduchu.

Druhou částí byly ochranné obleky pro zásah na nebezpečnou látku. Zkoušeli jsme si cvičné obleky používané u HZS v kompletní výbavě i s dýchacím přístrojem a ochrannou přilbou. Některé obleky se navlékali na zasahující snadno, některé byly složité a obléknout se s přilbou bylo vcelku nesnadné. Vyzkoušel jsem si spíše přetlakové obleky, protože u rovnotlakých bylo celkem plno.

Den pátý

Ráno jsme trávili na učebně s prezentacemi kolegů. Postupně už se srovnávají kvality prezentací a výtek od instruktorů je stále méně. Dnešní den byl poslední pro Ondru Lasáka, kterého příští týden vystřídá jeho kolega ze stanice.

Odpoledne jsme se sešli u garáží s cílem rozběhnout stroje, které zatím mlčely. Nejdříve jsme se snažili rozběhnout plovoucí čerpadla. Vzali jsme kanystr a doplnili palivo. Bohužel dolévač si nevšiml, že je to nafta a tak jsme museli po neúspěšném nastartování nádrže vypustit a prolít benzínem. Po půlhodinové snaze se obě čerpadla rozběhla. Zprovoznění PS12 nebylo nijak složité, pouze napumpovat benzín, nechat protočit trochu déle, a hned naskočila.

Pak jsme přesunuli jeden vozík s hadicemi na louku za budovou k náhonu. První družstvo připravilo vedení s PS12 na 3B, rozdělovač a útočný proud B. Jako člen družstva se zkušeností s ovládáním PS12 jsem se ujal funkce strojníka. S číslem 4 jsme připravili přívodní vedení a vrátili se do výchozího postavení. Velitel zavelel pokyn k přípravě a dopravní vedení se začalo postupně rozvíjet. Po žádosti čísla 3 jsem nasál vodu a poslal k rozdělovači. Velitel dal pak pokyn k útočnému postavení, později k vytvoření druhého C proudu, výměně a prodloužení  hadice na jednom proudu. Bohužel výměna se nepovedla, kdy jeden z členů družstva, který nepůsobí u SDH použil konopnou hadici, která po zvýšení tlaku praskla. Pak jsme náš útok ukončili a předali náčiní dalším.

Druhé družstvo provádělo útok s plovoucím čerpadlem. I když se plovoucí čerpadlo nesmí jako požární stříkačka používat, vyzkoušel si strojník alespoň práci s umístěním čerpadla na vodu a jeho regulaci.

Třetí družstvo opět využilo PS12ky k útoku a v součinnosti s družstvem o početním stavu 1+3 vytvořilo celkem 3 proudy.

Závěreční útok pod názvem: „Útočíme vším co máme“, jsme za plovoucí čerpadlo připojili po 2 B PS12 a na dalším nezvyklém rozdělovači se dvěma vstupy B se zapojil přívod z PS12 a z druhého plovoucího čerpadla.  Na tomto rozdělovači byla jedna plnoproudá proudnice a jedna pěnotvorná proudnice P3. Dále pokračovalo jedno B a rozdělovač na kterém byl proud B a další pěnotvorná proudnice SP20. Pak už bylo více mokrých hasičů protože po sobě jednotlivé proudy začaly stříkat než aby kropili okolí.

Den šestý

Dnes máme opět sobotu a zkrácený výukový den. V plán je zdravověda a opravdu se jedná o proškolení skoro za letu. Za pár hodin máme prošlé základní příčiny ztráty vědomí  úrazových stavů a měli bychom rozeznat příčiny a umět alespoň trochu nepříznivý stav zvrátit. Po obědě přivezl zástupce firmy Weber na ukázku vyprošťovací zařízení. Představoval klasické hydraulické nůžky, rozpínáky a rozpěrné válce a k tomu doplnil sadu malých zařízení s pohonem na elektřinu a akumulátory. Ti, kdo měli Gallety mohli stříhat, ostatní si mohli zkoušet tzv. na sucho.

Den sedmý

Zatím co v Čechách neustále prší a řeky stoupají na 3. povodňový stupeň, v Jánských Koupelích je celkem klid. Sem tam sprchne, sem tam přijde krátký prudší déšť ale jinak je klid. Ráno nás probudila písemka na probranou látku, protože byl večer v budově kravál.

Dnešní den máme v plánu psychologii a tak všichni čekáme, že dostaneme rady jak manipulovat s postiženými mimořádnou událostí tak, abychom je uklidnili a mohli dostat do bezpečí. Místo toho si děláme dva osobnostní testy. I když souvislost s prací hasiče to má, zejména z pohledu jak zvládáme stres, jak dokážeme hodnotit situaci a rozhodovat, ale přece jen to není to co jsem očekával. Odpoledne máme volné a tak naspávám ztrátu z uplynulého týdne a zbytek času trávím učením.

Uplynulý týden byl ve znamení koncertů. Po podzimní sérii vystoupení, které se Plzni obloukem vyhly, se na západ Čech dostal Pražský výběr v kompletních sestavách, ve kterých kdysi koncertoval. Za bicí soupravou se vystřídal Jiří Hrubeš, který opustil sestavu, když emigroval do Británie společně s Janou Kratochvílovou, s Klaudiem Kryšpínem. Oba dva předváděli úžasné bubenické umění a byla radost je poslouchat i sledovat. Celou sestavu doplňoval vynikající kytarista Michal Pavlíček.

Začátek koncertu byl poněkud rozpačitý, sem tam se vyskytla chyba například při záměně dvou refrénů použitých ve skladbě Hrabě X. Tento první refrén odzpíval Michal Kocáb zavřený v rakvi uprostřed jeviště. První část koncertu byla ve znamení alba Straka v hrsti a trochu pasivní publikum se postupně rozehřívalo. Rozehřívat se muselo, protože plocha zimního stadionu byla klimatizována na velmi nízkou teplotu a to dělalo problémy i na pódiu. Asi nejhlasitěji, kdy jsem slyšel za celý koncert zpívat publikum, byl začátek skladby Zubatá. Síla hlasů tisícihlavého publika musela být impozantní. Z plakátů jsme věděli, že dorazí i původní baskytarista Ondřej Soukup, po jehož odchodu napsala skupina skladbu S.O.S., ve které poukazovala na odchod pouze kvůli lepšímu výdělku. Soukup vkráčel na pódium jako přízrak a do ticha pronesl jedinou svojí větu: „Halo Soukup…..haló?“, publikum jásalo a Soukup skladbu dohrál jako baskytarista. Místo mu dočasně přenechal Vilém Čok.

Na pódiu se vystřídali i textaři kapely. František Ringo Čech přivedl ve skladbě Pražákům těm je tu hej kozu. Jít se jí nejdříve moc nechtělo, pak se ale rozkoukala a v klidu stála přímo před publikem i odešla. Další textař, který se objevil na pódiu, byl Jiří Tomek (?). Hladíc si napůl obnažené břicho došel až na výběžek pódia, kde tančil jak kdyby ho kousla tarantule.

Druhá část představení se skládala z alba Výběr. Na konci představení se na pódiu sešli všichni účinkující a společnými silami zvládli přídavky.

V pátek následoval koncert Gamma Ray a Helloween na holešovickém zimním stadionu. Po zkušenosti v Plzni jsme se dostatečně oblékli do zimy, ale zde bylo klima úplně opačné. Našlapaná hala byla vyhřátá na příjemnou teplotu, takže bundy musely dolů. Úvod večera patřil brazilské kapele Shadowside se zpěvačkou Dani Nalden. Místy, převážně při doprovodu baskytaristy, mi připomínala Tarju Turunen.

Po nástupu Gamma Ray se publikum rozproudilo a v srdečnější atmosféře než jsem zažil v úterý pělo metalové chorály ze všech sil. Kai Hansen i celkové pozitivní naladění skladeb posunulo diváky do úžasné atmosféry.

Helloween vstoupil monstrózním úvodem do svého představení. Hlasitost chorálů se snad ještě zvýšila. Andi Deris dirigoval publikum, nechal si zpívat a vyhlásil soutěž o nejhlasitější polovinu stadionu. Závěreční píseň, legendární I want out, nás vyprovodila na cestu k domovu.